Jdi na obsah Jdi na menu
 


Holandsko nebo Nizozemsko, vyberte si co se vám víc líbí, ač leží za horami nedaleko od krásné České republiky, najde se tu spousta kontroverzních situací, které vedou občas ke kulturnímu šoku toho, kdo se sem přijel jenom podívat nebo kdo byl donucen vlastní vůlí tady žít!

Mé myšlenkové pochody zaznamenaly pár událostí, které mě nenechaly chladnou. Vzbudily ve mě zase takové pocity jako: "bože jak tohle může bejt jako možný" :-)))

 

Tak kde začít, nejvhodnější by bylo asi zdravení. Pokud dojde k líbání tak to musíte být s dotyčným již v bližším přátelském vztahu. Samozřejmě myslím líbání na tvář. Podání ruky je běžná věc. Tak jako mě líbaly v Belgii, to se tu ještě nestalo :-)

 

Holanďan nechodí kolem horké kaše tudíž veškeré názory, které o vás dotyčný holanďan již stihl postřehnout vám jednoduše a na rovinu vysype. Což pro citlivou osobu může být dosti urážlivé. Kritika nebo pochvala, prostě bez zbytečných emocí. Na férovku si Holanďan řekne co chce a to samé očekává od vás. Pokud se vyskytnete v nesnázích a na kolem procházejícího holandského občana se neobrátíte pro pomoc, projde jako by se nechumelilo. Tomu se říká individualism (hůř jsou na tom už jenom Amíci a Australani).

 

Úsměv? Léčí, ale také deprimuje. Zde to chodí tak, že se na vás culí batolata, přes chlapáky v drahých autech, prodavaček v obchodě až po toho největšího chudáka. Z předchozího odstavce je patrné, že úsměv, ze kterého nevyzařují empatie, je jako úsměv leklé ryby. A to mě nejvíc rozčiluje. Naběhne-li známý holanďan do mé přítomnosti, naučenou větou "nazdar jak se máš" se zbavil jakékoli další odpovědnosti se mnou diskutovat. Takže již je na vás, jakým směrem diskusi rozvinete.

 

Chrochtanština. Tímto Zuzáč ledabyle naznačuje, že půjde o  místní jazyk. Mluví se s ním v Holandsku a v severní části Belgie. Po dvou měsících neumím kromě "Ik ben Zuzáč" nic nového. Za prvé tu všichni umí perfektně anglicky (a to všichni: uklizečka, prodavačka, servírka,....) a za druhé umím chrochtat pouze když se směju. Takže žádný silný motiv se tuto řeč učit. Opravdu žádný. Němčina mi byla rvána do mé malé hlavy 12 let a opravdu vám mohu potvrdit žádnou podobnost s holandštinou.

 

Hlad tě naučí. Holandsko tě naučí. Zda místní snídají jsem ještě nepostřehla, protože jsem noční ptáče. Ale když se k obědu probouzím, už nějaký ten pátek zjišťuji, což bylo samozřejmě nejspíš jasné, že dramatická změna od zjištění nenastane. Zde se prostě neobědvá to, na co jsme v Čechách zvyklí. Jak byste si poradili s kusem chleba, sendvičem či dalšími vychytávkami, což by se u nás považovalo za sváču, kdyby vás to nutilo přizpůsobit se místním návykům? Bohužel dny strávené ve škole mě nutí, že není denně teplý oběd, ale hlad mě naučil vařit rychle, levně a výborně. Pokud zrovna kuchtím, tak je to na bázi experimentu, rok na hotelofce mě prostě nevycvičil tak, jako místní podmínky. Večeře jsou většinou společné, ale většina holanďanů vaří hotofky/rychlofky, takže takové pytlíkové večeře. Takže když zrovna nemám chuť na něco typicky holandského, uvařím si sama nějakou dobrotu. Pokrok také nastal, když jsem se naučila vařit na plynu. Panické záchvaty s ohněm v očích mě naštěstí opustily a tak vesele vyhazuju ohořelé utěrky a větrám po smradu připáleného ucha od hrnce. To byl jen ftípek, ale minule už jsem viděla, jak si vařící olej smývám z obličeje :-( To už není ftípek, ale jenom skoro držkopád na kluzké podlaze. Vytírala holanďanka, jak jinak, že???

 

Rozhodně po tobě uklízet nebudu. Máte tu takový řád a každý se v týdnu stará o určitou část uklízení. Ale pokud jde o kuchyň, jako by se tam strhla bitka každou chvílí. S heslem "co si zaseru si uklidím" se tu řídím asi jenom já a to ve stejném okamžiku. Holanďani se bohužel řídí heslem "co si zaseru si po sobě uklidím později", nebo budu očekávat, že to z velké lásky za mě uklidí někdo jiný. Nemá cenu se prostě rozčilovat.

 

Mytí nádobí. Normální věc, který majitel myčky asi nepocítí na vlastní kůži. Pokud myčka je jeho žena, tak také ne. Zmiňuji tak běžnou věc, protože tady to zas taková normálka není. Umyvadlo je na to, aby se v tom nádobí omylo. Tady se používá na to, aby se do umyvadla plného horké vody nádobí strčilo a pošmudlalo houbičkou. Po tomto šmydlání už se zde nádobí neoplachuje. A to je ten rozdíl. U nás je také normální nechat nádobí uschnout samo, tady hned. Úspěch. Asi proto, že ta pěna na nádobí je fakt nechutná. Když mi jeden Holanďák vysvětloval proč tomu tak je a jaké z toho plyne ponaučení, dozvěděla jsem se, že uvařené jídlo vložené do takového hygienicky ošetřeného talíře je poté nejdesinfikovanějším způsobem servírované. Asi jsem v té chvíli vyprskla smíchy!

 

Noční ptáče. Tak to jsem prosím já. Vyspávám dokud můžu a chodím spát až když už fakt musim. Stane se vám, že takhle vylezete večer z pokoje a fšude ticho jak po pěšině. Tma. No ty holanďáci snad už v 10 chrápou!!! Tak se tu po nocích snažim dělat bordel, aby to neměli tak snadný.

 

Perfekcionista, použitelný do života? Zdejší způsob života mi prostě nejde přes kůži. Je jedna velká lajna, a tomu se říká čára života. Většina není ovlivněna vedlejšími efekty a tak se drží toho, co od nich společnost očekává. Úplně mě tohle rozsekává, protože jak můžete tušit, nedá se očekávat ani žádné vzrůšo. Jedna z historek vypráví, že plánování je prostě součást života a holanďan je schopen naplánovat si i sex. No to je pak ale vzrůšo. Naštěstí jsem doposud nevyzkoušela a ani nemám v plánu!

 

Ukaž mi jak žiješ a já ti řeknu jaký si. Tady si žijou všichni stejně, ve stejném stylu, není vidět žádná známka odlišnosti. Jedete takhle městem a zdejší architektura je prostě na jedno kopyto i když se v podstatě hodně liší od té naší. Co vás ale zarazí, že tu téměř neznají záclony. Přitom taková banalita. Člověk by očekával soukromí i když se v podstatě nemáme za co stydět. Ale tyto domečky jsou tak průzračné, že je vidět na skrz. Ono to bude také tím, že nemají normální okna, ale jedno mega okno. Takže je vše vidět, jak je dům zařízen apod. Moc jsem to neštudovala, ale každá domácnost vypadá stejně. Bohužel až tak dokonale, že není možné dle mého gusta žít tam v pohodlí a klidu. Vyvolává to ve mě pocit chladnosti. Asi jako chladnokrevní holanďani. Což je ve své podstatě pravda.

 

Kolo. Přitom taková blbost, ale tady je kolo prostě tradiční způsob přepravy. Pokud to má holanďan pěšky dál než pět minut, automaticky seřizuje pedály na svém lety poznamenaným kole. Je to ten jediný způsob, jak vás život tady může bavit. Cesta do školy a ze školy, 4 km vzdálená, to je jediný radostný moment, který během dne mám. Podrandím na kole. Zažívám štěstí, když při jízdě na kole načerpám tolik pozitivní energie a v ten samý moment se zbavím té negativní. To je tak asi jediný, co mě tu nechává v klidu. Zajímavé také bylo zjištění a ve většině států na světě se preferuje jízda v autě bez předchozího požití alkoholu, jak jedete na kole, nikoho nezajímá, kolik jste konzumoval! Zvláštní, ale pokuty za neosvětlené kolo dávají jako ďasové :-) Policie na kole, to sem se musela řehnit! Už vidím jak mě honěj a houkačkou točej na prstě!

 

Je libo zajít na párty? Pár se jich tu zažít dalo, ale pocity spíš nic než moc. Buď mi příjdou bez šťávy a jsou suchý, jako sami dřeváci holanďáci, ale tady je přitom plno lidu z celýho světa! Z jihu i z pifem proslavených Čech jsem teda zvyklá na pořádný odvazy. Tady se musíte opít do němoty, aby se nějaký odvaz dal provádět. Což není můj styl  se opíjet (nesmějte se) a trošku nuďo. Tož to byl subjektivní názor, kterým se zříkám veškerých kritických pohledů na mou osobu :-)

 

Chceš-li vystudovat kvalitní universitu, Holansko je správná volba. Nejsem poprvé na výměnné stáži a můžu srovnávat sama se sebou nebo s názory lidí, které mám s podobnými zkušenostmi kolem sebe. Na jihu se paří, na severu se šrotí a ten kdo jede do Prahy je naivní :-) Vzhledem k událostem popsaným výše z toho jednoznačně vyplývá, že čas, který nemáte možnost strávit božským způsobem života hold obětujete studiu. V konečné fázi toto jistě oceníte a nebudete se vracet do vlasti s pocitem, že jste zde dělali velký kulový. Takže jediné pozitivum se na tom všem přeci jen našlo. Studovala jsem mnoho škol, ale ještě žádná mě nezajistila takový progress (jazyk, znalosti, pochopení souvislostí,..). Neříkám, že to tu je těžký, ale rozhodně to není taková pohodička jako v Praze na Suchdole. Takže holandskou univerzitu se prostě vyplatí studovat!

 

Tak na to, že jsem měla jenom pár drobných poznámek, tak jsem se tu vcelku rozepsala. Doufám, že z nového příspěvku máte radost a já do příště zase něco na Holanďáky vyšťourám.